Jdi na obsah Jdi na menu
 


Slezskoostravský hrad

Historie

HISTORIE SLEZSKOOSTRAVSKÉHO HRADU

Tam, kde se vlévá říčka Lučina do divoké Ostravice, stával kdysi významný hrad . . .   foto zámek Slezskoostravský

Památka, která v uplynulých dvou desetiletích prodělala řadu necitlivých stavebních zásahů, několikrát změnila vlastníka a nakonec jí hrozila téměř záhuba. Doslova v "hodině dvanácté" byl hrad koupen od minulého vlastníka a vrátil se do rukou Statutárního města Ostravy.

 

 
První písemná zmínka o existenci Slezskoostravského hradu se vztahuje k 2. srpnu 1297. Toho dne se v Ostravě sešli moravští a těšínští šlechtici v čele s těšínským knížetem Měškem a olomouckým biskupem Dětřichem z Hradce aby projednali spory, které vznikaly tím, že hraniční řeka Ostravice v důsledku častých záplav měnila své řečiště.

historické foto hradu
TROCHA HISTORIE

Spor byl úspěšně vyřešen. Od roku 1327 patřilo Těšínsko k českému státu a Slezskoostravský hrad ztratil svou funkci pohraničního hradu. Řeka Ostravice přestala být státní hranicí a stala se hranicí mezi panstvími olomouckého biskupa a těšínského knížete, mezi Moravou a Slezskem.O významu, jenž hradu přikládali jeho vlastníci, svědčí fakt, že byl již ve 13. století obehnán 4 metry vysokou a 2,5 m širokou zdí.

Slezskoostravský hrad byl třípodlažní stavba s ochranným hradebním systSlezskoostravský zámekémem. V 16. století byla vybudována vstupní brána s věží, která se dochovala dodnes. V důsledku důlní činnosti stavba poklesla o 16 m, v 80. letech prošla neodbornou rekonstrukcí.

Ve 40tých letech 16. století byl hrad přestavěn na renesanční zámek.V roce 1872 zámek vyhořel, byl však ještě obnoven. Hlavní příčinou jeho další zkázy byla těžba v uhelných slojích přímo pod zámkem.


 

 

STRUČNÁ DATA Z HISTORIE SLEZSKOOSTRAVSKÉHO HRADU

2. polovina 13. století

 

 -

ve Slezské Ostravě byl vystaven pevný gotický hrad.

Rok 1380

 

těšínský kníže Přemysl postoupil dosud knížecí hrad ve Slovanské (Polské, Slezské) Ostravě Pavlovi z Warty.

Rok 1438 - 1440

 

 -

hradu se zmocnil Jan Čepek ze Sán, vrchní hejtman sirotčího polního vojska, který ovládl také město Moravskou Ostravu a Hukvaldy.

2. čtvrtina 16. století

 

 -

hrad se přestavuje do renesančního stylu a stává se jedním ze středisek politického dění na Těšínsku.

Rok 1590

 

 -

na hradě se koná zemský sněm pánů a rytířů Těšínského knížectví, který přijímá deklaraci k zemskému zřízení těšínskému, jež mj. stvrzovalo užívání češtiny jako jediného úředního jazyka v knížectví.

Rok 1714

 

 -

třicetiletou válkou zpustošený hrad se stává majetkem šlechtického rodu Wilczků z Dobré Zemice. Ti v něm však nebydlí, hrad slouží pouze jako sídlo správy slezskoostravského panství a dále chátrá.

Rok 1848

 

 -

hrad klesá vlivem důlní činnosti o 16 metrů.

Rok 1872

 

 -

požár levého křídla.

Rok 1895

 

 -

koná se komisionální prohlídka hradu nařízená Okresním soudem v Bohumíně, která má zjistit příčiny velkých trhlin ve zdivu.

Rok 1922

 

 -

další komisionální prohlídka konstatuje vážné poškození hradu následkem poddolování.

Rok 1933

 

 -

cedule s upozorněním, že v areálu hradu není bezpečno.

Rok 1945

 

 -

hrad převzal stát, spravuje ho Důl Trojice.

Rok 1950

 

 -

uvažuje se o demolici.

Rok 1954

 

 -

hradu hrozí demolice, demoliční výměr je zrušen, přesto jsou zdi a konstrukce        na mnoha místech rozebírány a bořeny.

Rok 1958

 

 -

areál hradu přejímá Obvodní národní výbor Slezská Ostrava.

Rok 1961

 

 -

byli vystěhování poslední obyvatelé hradu 

Rok 1963

 

 -

hrad zapsán do státního seznamu kulturních památek pod číslem 233.

Rok 1965

 

 -

buldozerem byla srovnána jediná dochovaná pozdně gotická bašta.

Rok 1967

 

 -

soutěž na architektonické řešení rekonstrukce hradu.

Rok 1973

 

 -

snaha o převzetí pod správu krajské památkové péče.

Rok 1979

 

 -

bylo započato s výstavbou hradní vinárny, odstraněna část přilehlé čelní hradební zdi a části hradního paláce.

Rok 1981

 

 -

dána do provozu hradní vinárna "Rotunda". Pokračují stavební práce na výstavbě  hotelové části, jedná se o černou stavbu.

Rok 1989

 

 -

hrad je vyňat ze seznamu nemovitých kulturních památek. V tomto roce bylo        prostavěno 20 mil. Kč, projekt byl označen jako nepřijatelný, proto byly práce zastaveny.

Rok 1990

 

 -

hrad byl opět zapsán do státního seznamu nemovitých kulturních památek č. 233.

Rok 1992

 

 -

začíná nový projekt využití jako hotelového komplexu, hrad je prodán firmě East West Leasing.

Rok 1995

 

 -

je uvedena do provozu Rotunda, stagnace.

Rok 1995

 

 -

existuje návrh na hotel, restauraci, supermarket, vše je ale zamítnuto.

Rok 2003

 

 -

hrad je nečinný, opravena je pouze střecha věže.

Rok 2003

 

 -

v září 2003 uzavřena mandátní smlouva mezi Statutárním městem Ostrava a společností Ostravské výstavy, a.s. o správě hradu 

Rok 2004

 

 -

14. května slavnostní otevření Hradní lávky a Slezskoostravského hradu pro veřejnost

 

 

HRAD V POVĚSTECHSlezskoostravský hrad
Téměř o všech starobylých hradech a zámcích kolují různé pověsti, a samozřejmě také o Slezskoostravském hradu. Dochovalo se jich několik, uveďme tedy zde alespoň ty nejrozšířenější.

Bylo všeobecně známo, že pod hradem byly sklepy s množstvím chodeb, které prý vedly na všechny strany, jedna z nich dokonce pod Ostravicí až do Zábřehu nad Odrou.V těchto sklepích byly ukryty velké poklady.

Pojďme se tedy projít krátce historií Slezskoostravského hradu v podobě pověstí,  jenž se dochovaly dodnes.

 

Ž e l e z n ý   m u ž
Jedna u nejznámějších pověstí vypráví, že na hradě před mnoha lety bydlil správce, muž velmi hodný, dbalý svých povinností. Jednou jej navštívila manželka vesnického rychtáře ze sousedních Heřmanic. Bylo to právě na Velký pátek, kdy se zjevují lidem poklady. Proto správce vyzval selku. aby si za jeho doprovodu prohlédla hradní poklady. Sotva otevřel dveře do sklepa, zpozorovala s hrůzou, že tu stojí železný muž s palicí v ruce, který střeží poklad.

Správce vstoupil a vybral z každého ze sudů, jenž stály kolem, po jedné minci. Bylo jich celkem sedm, každá jiného druhu. Byly zlaté a stříbrné a leskly se tak, že na ně selka mohla sotva pohlédnout. Řekl jí: " podívej se na tyto mince a věz, že poklady nashromážděné zde ve sklepeních,   si může každý prohlédnout, ale běda tomu, kdo by si jen nepatrnou část z nich chtěl přivlastnit. Tomu by železný muž "rozbil hlavu". Když vrátil mince na své místo, klidně zamkl sklepní dveře     a spolu se selkou se vrátil.


B í l á   p a n í   n a   S l e z k o o s t r a v s k é m   z á m k usocha bílé paní na hradě
Slezskostravský zámek měl také svou "bílou paní". Každý ji však vidět nemohl. Vykonal-li někdo právě v onen den, kdy se měla objevit ve zdejším kostele, zpověď, mohl ji v noci spatři. Byla bíle oděna, vlasy rozpuštěné, v pravé ruce nosila pozlacený klíč a v levé svícen s rozžehnutou svíčkou. Chodila po síních a chodbách a objevovala se jen tehdy, když některý člen rodiny majitele zámku měl zemřít.Avšak v roce 1573 ve středu po Velikonocích viděla "bílou paní" jedna stará komorná pana Sedlnického. Byla toho dne u zpovědi a večer posluhovala při večeři. Hostem pana Sedlnického byl pan Otík z Kounic na Deštném, Moravici, Litulovicích a Životicích. Seděli dlouho do noci a bavili se též o poměrech v těšínském knížectví a zvláště knížeti Václavu Adamovi, který prosazoval nové zemské zřízení, s jehož obsahem většina šlechty a zemanů nesouhlasila. Radili se o svolání zemského sjezdu stavu knížectví Těšínského na Slezskoostravský zámek. O půlnoci musela stará komorná přinést jakousi věc z rytířského sálu. Rozžehla svíci a šla. Strašně se však ulekla a zhrozila, když po vkročení do sálu spatřila právě odtud vycházející "bílou paní". Chtěla vykřiknout, ale nemohla. Jen stěží přišla nazpět celá bledá a ustrašená, chvějící se po celém těle. Teprve za dlouhou chvíli mohla mluvit. Když komorná panstvu sdělila, co právě viděla v rytířském sále, zblednul pan Sedlnický z Chotic a pravil ke své ustrašené manželce: "Ale vždyť není žádný nemocen, má drahá, není se tedy čeho obávat". Pozdě po půlnoci odešli všichni spát. Druhého dne hned zrána rozkázal pan Otík Stoš osedlat svého koně a po rozloučení se svým milým a věrným přítelem Sedlnickým odjel až k řece Ostravici. U boru pobídl svého koně. Ten se vzepjal, klopýtl a pan Otík Stoš spadl do vody a utonul. Od té doby byla viděna "bílá paní" v zámku jen několikrát a vždy druhého dne skutečně z rodiny majitele zámku někdo zemřel.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář